2.den - Z Bangkoku do Ayuthaya

Tak jsem se na letisti nacekala vic nez jsem si myslela. Letadlo s kterym priletela Linda sice pristalo po 5 hodine rano a vsichni cestujici z toho letadla kolem 7 am chodili uz vesele po Bangkoku ale Linda porad nikde. Chodila jsem sem a tam z odletove haly do priletove jako blazen. Oslovila postupne asi tri holky, ktere tam byly samy a ja jsem pokazde doufala ze ted to konecne Linda bude a zase nic. Asi 3x jsem poprosila slecnu s microfonem aby do letistniho eteru vyslovila Lindy jmeno, s informaci kde ze na ni cekam, jeji vyslovnost byla nejen trosku odlisna od nasi,ze ani ja jsem nejak nerozpoznala jake ze to jmeno rika, takze jsem ani necekala ze tato metoda bude mit nejaky efekt. Nakonec jsem dokonce napslala cedulku se jmenem a trpelive chodila dokolecka. Uz jsem vymyslela nahradni plan, napsala mail, v kolik a v kolik jeste kde budu cekat a ze kdyz to nevyjde v Bangkoku,tak se snad sejdeme v Ayutaya. Kolem 9hod. rano, uz kdyz jsem tomu pomalu prestavala verit ze Linda muze byt jeste naletisti,jedna zjevne unavena slecna kracela odletovou halou a ja si rikala; "tak ted nebo nikdy - posledni sance". Hurraaaa - je to Linda. Neuveritelny!!!! Tak jsme se nasly a mohly jsme konecne vyrazit.

Zjistily jsme jak nam jede vlak do Ayuthaya, (dalsi info o Ayuthaya) a vyrazily na vlakove nadrazi. Meli jsme stesti vlak jel v 9.15 a jizda trvala asi pul hodiny. Koupili jsme si listek do 3 tridy za 20 Batu ( I s mistenkou). Jenomze najit to misto nebyl pro nas “zacatecniky” v tomto novem prostredi uplne nejjednodussi ukol. Zacalo to byt zajimavy uz jak jsme nastoupily. Nasledovalo presunovani z vagonu do vagonu na zaklade informace, ktere se nam dostalo od “pana pruvodciho”, ze pry jsme, k nasemu prekvapeni v 1.tride……,no skoro jsme dostaly strach jak ze ta 3.trida bude vypadat….;-O. Nebylo to tak spatny jen volneho prostoru tam dohromady moc nebylo…..

Na vlakovem nadrazi jsme si nechaly v uschovne batohy a po zjisteni ceny nocniho vlaku jsme se rozhodly zkontrolovat cenu nocniho autobusu a pak zvolime jakym dopravnim prostredkem se budeme dale ubirat do Chiang Mai. Pred tim nez vyrazime,jeste nezbytne odskoceni na toaletu…..a zase novy poznatek… nejen ze tu neni misa jako takova, to neni ani prekvapeni ani problem, ale papir se tu nehazi do zachodu ale do kose…..uuuuuuu….a splachujeme vodu kteru nabirame miskou z kyblu….no, uzasny. Rikam si, Marketo vydrz vzdyt toto je teprve zacatek……

Jak jsme se ocitly na ulici, hned vsichni TUK TUKARI nabizeli svoje sluzby ze nas povozi po vsech nejnavstevovanejsi chramech a zatim co my si z blizka budem prohlizet chram oni na nas busou cekat, aby nas posleze mohli odvest k dalsimu. (TUK TUK – vozik za motorkou pro 1-4 lidi) My jsme se potrebovali dostat nejdrive na autobusove nadrazi a chtely jsme jit pesky, nakonec nas ale jeden z nich premluvil a z jeho nabizenych 50B slevil na 30B za cestu na nadrazi. My stastni ze nam smlouvani docela jde jsme naskocily a jedeeeem…..Po nakoupeni listku do Chiang Mai ((518Batu) nas TUKTUKAR zacal premlouvat abychom vyuzily jeho sluzeb, ze za 3hodiny nas povozi kolem za 400 Batu (bezna sazba je pry 200B./hod) a ze mu nebudem platit jiz absolvovanou cestu na nadrazi. Mely jsme spoustu casu a jit pesky, to by jsme se nachodily…, tak jsme mu udelaly radost a placli si….

Navstivily jsme Wat Yai Chai Mongkon – kde bylo spoustu soch Budhu kolem dokola. Wat Phanan Choeng s 19m sedicim Budhou, Wat Chai Wattanaram – ktery byl rozlehly a misto postaveny z kamenych kvadru byl z normalnich cihel, Wat Phra Sri SanPhet 5…………
Po navsteve vsech chramu jsme zustaly v centru mestecka odkud jsme si to prochazkou mezi slony vozici turisty, rybnicku a zbytku kralovskeho palace namirily zpatky k vlakovemu nadrazi. Po ceste nas jeste pozdravil jeden uchyl casti tela, kterou kdyby si pred nami schoval by nam vubec nevadilo,…….a samozrejmne na kazdych par metrech na nas volaji TUKTUKARI: “Tuk tuk,……” ….my vytrvale slusne odmitame. Vsude kolem po ceste se valeji psi (takova zvlastni rasa, vsichni si jsou podobni, jsou to takovi dobri podvrataci), kteri ale vubec nejevi znamky zivota, asi jim bude teplo….no to nam je taky….Dorazily jsme na nadrazi, vyzvedly si batohy,.. (sice jsme pri jejich odlozeni tam zaplatily za to ze se nam o ne postaraji, a dostaly dokonce I doklad, pri vyzvedani batohu si nas vsak nikdo ani nevsim takze nevim jestli jsme mely stesti ze jsme tam ty batohy nasly a nebo proste v Thajsku je tak bezpecno??.....)a ted uz v ramci zacleneni se do Thajske komunity jsme si stoply mini bus (pick up), coz je dopravni prostredek pro mistni, ktery podle sveho zvlastniho systemu projizdi sem a tam mestem, vzdycky pribrzdi vyskakujicim a naskakujicim pasazerum, kteri se tam vzadu mackaji jak sardinky,..a my spolecne s nimi.

Zatim co jsme cekaly na autobus do Chiang Mai (odjezd v 22.40h.)prilepil se na nas jeden Thajec a porad si chtel povidat, vyzvidal tel.cisla a emailove adresy, nakonec se slovy, ze nas miluje nastoupil do sveho autobusu a odjel a nedlouho po nem I my. Autobus byl velice pohodlny, dostaly jsme I susenky, mlicko a deku a ubiraly se smerem na sever. K nasemu milemu prekvapeni jsme za cely den nepotkali mnoho turistu.