31.den – BANGKOK - SYDNEY

Rano jsem brzo vyrazila pokoukat se po meste. Mela jsem jeden batoh na zadech a dalsi ve predu, takze to nebylo uplne nejidealnejsi. Trosku se mi podlamovali kolena, ale tak si za ten den snad zvyknu.

Obchazim mesto, kralovsky palac je dnes zavreny a v parku tu koukam, vsechny lavicky jsou zabrane ;o). Na ulici me zastavil jeden Thajec a zacal se me vyptavat odkud jsem a tak a kdyz jsem mu rikala, ze jdu na autobus a ze chci jet na SIAM SQUARE, tak me zacal presvedcovat, at nejezdim autobusem ale tuktukem. To, na zaklade vcerejsiho rozhovodu z Francouzkou, po jeji ne zrovna nejlepsi zkusenosti, jsem prave nechtela. On me vsak zacal vysvetlovat, ze je mezi Tuktukarema rozdil, ze musim vedet ktery si zastavit....A ze pry ja mam to stesti, ze jsem potkala jeho, protoze on mi stim prave muze uplne nejlepe pomoct. Zacal se rozhlizet a zase mam stesti, protoze zrovna ten spravnej tuktuk jede kolem.....Zastavit ho mu nedalo moc prace. Zacal my neco vysvetlovat a pak vysvetlil mne, ze mu vsechno vysvetlil, co a kam ze to chci jet a ze on me doveze vsude kam budu chtit, bude na me cekat, az budu nakupovat a ze si i batoh budu moct nechat u nej a nakonec me i odveze na letiste. No tak to mam vazne stesi.........”Kouzelny dedecek” se se mnou rozloucil a muj sofer mi zacal vysvetlovat ze to nakupni stredisko kam chci jet jeste neni otevrene, ze oteviraji az za 2 hodiny, ale ze on me predtim nez me tam doveze povozi kolem jinych obchodu a nejakych chramu. Souhlasila jsem s radosti, hlavne ze nemusim vlacet ten batoh, a prijemne se posadila na mekou sedacku a nechala teply vanek vat kolem tvari a pohravat si s mymi vlasy ;o). No, neni to nadhera.....?

Zastavili jsme u chramu, ja se prosla kolem, pak me odvez nekam kde jsem si mohla koupit obed, a pak me zacal vozit po mistnich malych kramcich a nutil me at se tam jdu podivat. U tretiho kramku me to prestalo bavit, protoze to bylo jedno a to samy (sperky, latky a ruzny cerepeticky) a ja jsem chtela nakoupit suvenyry a treba pro sebe nejake oblecky, kdyz je to tu tak proslavene levne. A kdyz me premlouval at se alespon tady do toho kouknu, tak jsem prosla dverma a zase jsem vylezla ven a rikam mu: “tak a ted jedem na Siam square”. To zacal byt nevrly a jeste na me zkousel dalsi triky, ale ja uz jsem zacla byt neuprosna a tak mu nezbyvalo nic jineho nez me tam proste odvezt.

Nemohla jsem se dockat az tam budem, potrebovala jsem si nutne co nejdrive odskocit....Dorazili jsme na misto a on mi zacal povidat: “tak tady to je a ja ted budu muset uz jet domu, mam deti a tak mi ted zaplat a na to letiste uz je to jenom kousek a to si nekoho tady stopnes.”. “No tak to ne, panacku”, povidam mu rozhorcene, “ty tu na me pockas, nebo se muzes klidne projizdet po okoli ale za dve hodiny se tu sejdem a odvezes me na letiste a ja ti zaplatim pak.” a odesla jsem jak nejrychleji jsem mohla do obchodniho centra na zachod. Patricne hrda, jak sem situaci perfektne zvladla.

V tomto obchodaku toho nijak zvlast moc nebylo a tak jsem nebyla nijak nadsena a po 2 hodinach koukam na ulici a ridic tu samozrejmne neni.....Zaroven zjistuji, ze nejsem vubec tam, kde jsem chtela byt a ze Siam Square je o neco dal. Ten se mnou teda vydupal, to se mi zacala krev varit a kazdyho tuktukare, ktery me nabidlo po ceste sluzby jsem probodavala vrazednym pohledem. V tom spravnem obchodim centru bylo takovych veci co se tam dalo koupit, ze me krev zacala vrit jeste vic.

Vsude jsem se kazdeho ptala jak se dostanu autobusem na letiste, nikdo nikde nic nevedel. Ani v Informacich. Zacala jsem trosku panikarit, protoze zacalo byt trosku pozde a ja jsem porad nevedela, kde nastoupit na jaky autobus a taxikari mi nabizeli odvoz, ja bych si zrovna ted nesedla do zadnyho tuktuku nebo taxiku.......podarilo se mi najit autobus a nastoupim do autobusu a ptam se jestli to jede na letiste. Ridic se smeje, kejve hlavou ale ja vidim ze me vubec nerozumi. Zacinam byt vic a vic nervozni, v rychlosti kontroluju cas odletu.......a zjistuji, ze odlet je o hodinu pozdeji nez jsem si myslela. Tak to by snad melo dobre dopadnout...........Nakonec jsem se prece jenom na to letiste dostala. HURRRRAAAAAA. A rychle pryc z BANGKOKU !!!!!!!!!!

Kvuli bource jsme sedeli v letadle hodinu, nez jsme mohli vzletnout.



Byl to neuveritelny mesic !!!!!! Rozhodne, kdybych nemusela zpet do prace, zustala bych tu teba 3 mesice. Urcite se do Jihovychodni Asie vratim. Az na nektery vyjimky (hlavne v Bangkoku), lidi jsou tu uzasni a stejne tak i zdejsi krajina. Je to zvlastni se vracet z tohoto sveta zpatky do toho naseho..........................