25.den - SIEM REAP

Rano jsme se vzbudily az po 9hod. Na ulici vyhravali – nas pokoj byl neco jako v chodbe a tak jsme vse vyborne slysely. Ke snidani jsem mela ovoce, vajicka s toustem a kafe. To vse za $2 ale mela jsem pak docela strach, vzhledem k tomu ze jsem dostala radu nejist tu nic cerstveho co by bylo omyte pod vodou, protoze oni to rozhodne nemyji pitnou vodou z lahve a voda co tu tece z vodovodu je tak nejidealnejsi na myti nohou.

Na 10 hodinu jsme mely domluveny TUK TUK k chramum. Po pravde receno – moc jsme se netesily na dnesni vyjizdku mezi chramy, vzhledem k tomu ze nas tam zase ceka strasna spousta lidi a silenej hyc. Dnesni vylet se nam vsak libil daleko vic nez vcera a byly jsme nadsene. Objeli jsme velky okruh a v hyce jsme to taky prezily. ;o) Videly jsme tu spoustu zajimavych veci: na motorce to jezdi minimalne 3 lidi, neni neobvykle potkat celou ctyrclennou rodina na motorce a bezne tu vidite ridice jak veze 2 mnichy. Dalsi perlicka byla kdy ridic vezl 3 prasata svazana na zadnim sedadle motorky.

U jednoho z chramu jsme tu potkaly holcicku, ktera nam prodavala pohledy a kdyz nam chtela spocitat koli ze jich ma, tak to pocitala postupne ve vsech svetovych jazycich – Anglicky, nemecky, italsky, spanelsky, ....tak jsme ji to ucili Cesky ;o)) – to by se ji mohlo hodit.....Jedni takovy dva lotri se k nam pritocili a jeden mi ukazuje zelvicku a po chvili mi povida: “Libi se ti? .....za dolar...” on mi zacal tu zelvicku prodavat za dolar...no tak to bylo uz skoro...... akorat.

U jednoho ze stanku me zase holcicka nabizi sve zbozi, umela moc pekne anglicky, zacala jsem se ji vyptavat na skolu, co se to tu uci a tak. Rikala ze ji skola moc bavi a bylo to videt, umela vyborne zemepis – kdyz jsem ji rikala odkud jsem zacala se vyptavat: “... a to je nekde blizko Nemecka, nebo Francie, nebo Rakouska......” to me vazne prekvapila. Byla moc chytra. Nez jsme odesly dala mi prstynek jako ze darek a tak jsem ji dala takovou tuzku na krk s pistalkou z toho byla moc nadsena a jeste jsem ji rikala ze se s ni vyfotim a poslu ji fotku. Ona samozrejmne nemela e-mail a neumela mi napsat adresu, ale povidala, ze poprosi sestru a ona tu adresu napise, a kdyz ji prinesla, tak to bylo napsano v Kambodstine. No tak to uz vidim jak to ze Sydney jde presne na tuhle adresu ;o))). Tam kde jsme ubytovani by mi to mohli snad prelozit........

Pred zapadem slunce jsme si to namirily k tomu nejvetsimu chramu jiz zminenemu AGNKOR WAT. Tak tady byli davy. Silena spousta Japoncu. Je to obrovsky chram, takze jsme tu stravily dost casu a pozorovali jsme zapad slunce. To bylo moc pekny. Jedna druhou jsme stratily a kdyz po zapadu slunce jsem se ubirala na parkoviste k nasemu Tuktukari, zastavila me holcicka a premlouvala at si od ni neco koupim. Ja jsem u sebe nemela zadne penize, tak jsem ji vysvetlila, ze jsem stratila kamaradku a ona ma moji penezenku a tak proto si opravdu nemuzu nic koupit. Na to ona mi rika: “Tak az najdes tu kamaradku tak si koupis, jo?”. Ja jsem ji nic netusic pritakala a ona odbehla. Linda se pozdeji objevila a nedlouho po tom uz tu ta holcicka byla zase. Sla k Linde a zkousela ji neco prodat a pak znovu ke mne a radostne mi hlasi: “Tak a ted si muzes neco koupit.....” povida mi zvesela. Tak jsem ji ted zase povidala, ze uz jsem si toho dneska koupila hodne moc a ze to zachvili muzu zacit prodavat jak hodne uz toho mam. Holcicka byla vytrvala a chytra jak lyska. A povida mi: ”Tak kdyz uhodnu jaky je hlavni mesto zeme ze ktere pochazis, tak si neco koupis.....”. To uz jsem citila odkud vitr vane a bylo me jasny ze ditko ma dokonalou strategii,.......... “Prague” nedockave vykrikla jen zlomek vteriny o te co jsem ji pritakala. Kam se hrabou bussines mani za timto lysackym ditkem ;o) (jasne ze se zeptala Lindy v prve, to bych ale vazne necekala). Chvili jsem si s ni povidala, byla mila a opravdu chytra. Nakonec mi dala pohled s napsanou zpravou, ze pry za to penize nechce, tak ja jsem ji na vymenu dala barevnou fixu z batuzku. Oci se ji rozzarili a jakmile jsme odjizdeli hodila mi do klina privesek, ze pry to je od ni za tu tuzku a odbehla a mi jsme odjeli na hostel.

K veceri jsem mela grilovane rajcata s kuretem a ryzi a po veceri jsem si nechala prelozit adresu do anglictiny od Lei, abych ji mohla poslat tu slibenou fotografii.

Nemohly jsme se nikde poradne dopatrat jak to je s vizama na hranicich s Thajskem, jestli je mozne je dostat tam a jak dlouho by to trvalo, jestli na to staci 1 den. Po vsemoznem zjistovani z moudrych knich – Lonely planet a od lidi ktere jsme potkali v hostelu, nakonec jsme si rikaly ze to zaridime v Phnom Phen.

Vyrazili jsme do agentur. Koupily jsme si vylet na jezero TONLE SAP za $14 na osobu (s vyzvednutim z Guesthousu – odjezd v 7rano prijezd 10hod. Rano.) Zaroven jsme si koupily listek do Phnom Phen za $5, (da se koupit i za $4), ale my jsme zvolily luxus a za $5 nam slecna za prepazkou zamluvila i ubytovani a vyzvednuti z Guesthousu v 11.30 – odjezd ve 12.30hod. - moc sikovna slecna, trosku rozdil v pristupu oproti tomu co jsme byli doposud zvykli – rekla bych takovy zapadni pristup – Obchodni na urovni. ;o), tady se dostava clovek z kontrastu do kontrastu.

Vratily jsme se do Guesthousu a pri caji jsem si povidala s mistnim “hotelierem” a jeste s jednim mladym klukem odsud o vsem moznem – to bylo moc zajimavy a poucne.

Dozvedela jsem se pribeh o APSARA – coz byla prekrasna tanecnice a traduji se o ni ruzne povesti, az na to ze jsem uplne nepochopila pojintu toho pribehu, ten hoch byl sikovnej, ale nekdy mu nebylo moc rozumet a ptat se ho za kazdym druhym slovem se mi nechtelo ;o(. Dozvedela jsem se o tradicich na novy rok, jak se tady mladi polevaji vodou a ze delka oslav noveho roku je v kazde casti Kambodzi jina, zalezi jak je ta cas daleko od hlavniho mesta, cim dale, tim dele – oslavuji ;o), tak to je dobry pristup ;o)). Na ulici se nemuzete drzet za ruku a uz vubec nemuze hoch devce polibit, na novy rok, je tomu vsak jinak, po obdobi oslav, to je jedine obdobi, kdy se muze chlapec s divkou drzet za ruku, mohou si dat pusu, obejmout se. A proto samozrejmne kazdy se tesi na novy rok. ;o)) Dale jsem byla poucena jak je to tu s mladymi pary, ze pred svatbou se nemuzou ani drzet za ruce a jakmile by spolu bydleli tak jsou zavrzeni,.......dale jak je to tu se studii, ze spousta deti je sponzorovano s ameriky, protoze tam maji rodinu........a spoustu dalsich zaimavych veci.

Pozdeji jsem si rikala, ze mozna je lepe jet do Angkoru s pruvodcem, to by mohlo byt zajimavejsi, clovek by se dozvedel daleko vice z historie a zajimavosti vubec. Je to i jine nez treba knizka. Takhle jsme to prosly, pokoukaly – hezky to bylo, ale nevime toho o tom nijak moc.

Vecer kdyz jsme se sly projit, vsude je mumraj, spoustu lidi na trzich – byla mi ta atmosfera moc prijemna.