31.den – BANGKOK - SYDNEY

Rano jsem brzo vyrazila pokoukat se po meste. Mela jsem jeden batoh na zadech a dalsi ve predu, takze to nebylo uplne nejidealnejsi. Trosku se mi podlamovali kolena, ale tak si za ten den snad zvyknu.

Obchazim mesto, kralovsky palac je dnes zavreny a v parku tu koukam, vsechny lavicky jsou zabrane ;o). Na ulici me zastavil jeden Thajec a zacal se me vyptavat odkud jsem a tak a kdyz jsem mu rikala, ze jdu na autobus a ze chci jet na SIAM SQUARE, tak me zacal presvedcovat, at nejezdim autobusem ale tuktukem. To, na zaklade vcerejsiho rozhovodu z Francouzkou, po jeji ne zrovna nejlepsi zkusenosti, jsem prave nechtela. On me vsak zacal vysvetlovat, ze je mezi Tuktukarema rozdil, ze musim vedet ktery si zastavit....A ze pry ja mam to stesti, ze jsem potkala jeho, protoze on mi stim prave muze uplne nejlepe pomoct. Zacal se rozhlizet a zase mam stesti, protoze zrovna ten spravnej tuktuk jede kolem.....Zastavit ho mu nedalo moc prace. Zacal my neco vysvetlovat a pak vysvetlil mne, ze mu vsechno vysvetlil, co a kam ze to chci jet a ze on me doveze vsude kam budu chtit, bude na me cekat, az budu nakupovat a ze si i batoh budu moct nechat u nej a nakonec me i odveze na letiste. No tak to mam vazne stesi.........”Kouzelny dedecek” se se mnou rozloucil a muj sofer mi zacal vysvetlovat ze to nakupni stredisko kam chci jet jeste neni otevrene, ze oteviraji az za 2 hodiny, ale ze on me predtim nez me tam doveze povozi kolem jinych obchodu a nejakych chramu. Souhlasila jsem s radosti, hlavne ze nemusim vlacet ten batoh, a prijemne se posadila na mekou sedacku a nechala teply vanek vat kolem tvari a pohravat si s mymi vlasy ;o). No, neni to nadhera.....?

Zastavili jsme u chramu, ja se prosla kolem, pak me odvez nekam kde jsem si mohla koupit obed, a pak me zacal vozit po mistnich malych kramcich a nutil me at se tam jdu podivat. U tretiho kramku me to prestalo bavit, protoze to bylo jedno a to samy (sperky, latky a ruzny cerepeticky) a ja jsem chtela nakoupit suvenyry a treba pro sebe nejake oblecky, kdyz je to tu tak proslavene levne. A kdyz me premlouval at se alespon tady do toho kouknu, tak jsem prosla dverma a zase jsem vylezla ven a rikam mu: “tak a ted jedem na Siam square”. To zacal byt nevrly a jeste na me zkousel dalsi triky, ale ja uz jsem zacla byt neuprosna a tak mu nezbyvalo nic jineho nez me tam proste odvezt.

Nemohla jsem se dockat az tam budem, potrebovala jsem si nutne co nejdrive odskocit....Dorazili jsme na misto a on mi zacal povidat: “tak tady to je a ja ted budu muset uz jet domu, mam deti a tak mi ted zaplat a na to letiste uz je to jenom kousek a to si nekoho tady stopnes.”. “No tak to ne, panacku”, povidam mu rozhorcene, “ty tu na me pockas, nebo se muzes klidne projizdet po okoli ale za dve hodiny se tu sejdem a odvezes me na letiste a ja ti zaplatim pak.” a odesla jsem jak nejrychleji jsem mohla do obchodniho centra na zachod. Patricne hrda, jak sem situaci perfektne zvladla.

V tomto obchodaku toho nijak zvlast moc nebylo a tak jsem nebyla nijak nadsena a po 2 hodinach koukam na ulici a ridic tu samozrejmne neni.....Zaroven zjistuji, ze nejsem vubec tam, kde jsem chtela byt a ze Siam Square je o neco dal. Ten se mnou teda vydupal, to se mi zacala krev varit a kazdyho tuktukare, ktery me nabidlo po ceste sluzby jsem probodavala vrazednym pohledem. V tom spravnem obchodim centru bylo takovych veci co se tam dalo koupit, ze me krev zacala vrit jeste vic.

Vsude jsem se kazdeho ptala jak se dostanu autobusem na letiste, nikdo nikde nic nevedel. Ani v Informacich. Zacala jsem trosku panikarit, protoze zacalo byt trosku pozde a ja jsem porad nevedela, kde nastoupit na jaky autobus a taxikari mi nabizeli odvoz, ja bych si zrovna ted nesedla do zadnyho tuktuku nebo taxiku.......podarilo se mi najit autobus a nastoupim do autobusu a ptam se jestli to jede na letiste. Ridic se smeje, kejve hlavou ale ja vidim ze me vubec nerozumi. Zacinam byt vic a vic nervozni, v rychlosti kontroluju cas odletu.......a zjistuji, ze odlet je o hodinu pozdeji nez jsem si myslela. Tak to by snad melo dobre dopadnout...........Nakonec jsem se prece jenom na to letiste dostala. HURRRRAAAAAA. A rychle pryc z BANGKOKU !!!!!!!!!!

Kvuli bource jsme sedeli v letadle hodinu, nez jsme mohli vzletnout.



Byl to neuveritelny mesic !!!!!! Rozhodne, kdybych nemusela zpet do prace, zustala bych tu teba 3 mesice. Urcite se do Jihovychodni Asie vratim. Az na nektery vyjimky (hlavne v Bangkoku), lidi jsou tu uzasni a stejne tak i zdejsi krajina. Je to zvlastni se vracet z tohoto sveta zpatky do toho naseho..........................

30.den - PHNOM PHEN - BANGKOK

Rano jsem vztavala v 6hodin, vsechno zbalila a za 20min. Uz jsem stala u cestovky odkud jsme meli odjizdet. Dala jsem si bagetu a cekala a cekala. Kdyz v 7hodin priselo dostatek lidi, autobus odjel na nadrazi a tam jsme vsichni presedali do jineho autobusu. (to byl asi dalkar ;o) Odjezd mel byt v 7hod. A my jsme konecne v 8 hod. Vyrazili. Sedela jsem vedle takoveho fesneho Americana (jmenoval se Max), tak jsem si rikala jak s nim navazu konverzaci,......a hle.....zacala mi kapat voda na hlavu a na nohy, pak to zacalo vic a vic a ne jen na me. A pozdeji jsme vypatrali ze jeden kluk si v batohu nezavrel dobre vodu. (tak to mi neco pripomeno-vylet autobusem kdy se mne vylilo celych 1.5litru do batohu).

Behem cesty jsme meli 3 zastavky. Po ceste byly vsude vesnicky a ja jsem porad usinala. Kdyz jsem se probudila, byl sileny slejvak a bourka. Vsude velky kaluze a voda se valila a deti se v tom koupali a sprchovali se kdyz stali pod strechou, kde voda stejkala. V tomhle silenym slejvaku pristoupili dalsi lide. No promokli durch. V autobuse bylo tak narvano, ze jsem mohla byt rada ze muzu sedet alespon na polovickce sve sedacky. Asi 2 hodiny od Thajskych hranic zacala hrozna cesta, plna vymolu a to takovych, ze to snad bylo jeste horsi nez k jezeru Totle Sap. Nevypadalo to ze prestane, ale nastesti, kdyz jsme dorazili k hranicim (ve 4hod. odpoledne)(POIPET), tak prestalo.

Na prechodu hranic bylo vse v pohode. Vyplnili jsme vsechny potrebne formulare a za hodinu jsme uz odjizdeli v jinem autobuse smer Bangkok. Toto byl – pozor - patrovy autobus se zachodem. Nejen dopravni prostredek byl tak rozdilny k tomu na co jsem si v posledni dobe zvykla, ale i silnice a to jak to bylo na ulicich uklizene, porovnane dvorky. Jak v jinem svete. A zase zacalo prset ale uz ne tolik. Jizda docela utekla a bylo 21hod. A my jsme dorazili do Bangkoku.

Autobus zastavil nedaleko povestne THANON KHAO SAN ulice, misto pro backpackry. Ja spolecne s tim Americanem – Maxem a Anglicanem – Jasonem, vyrazila hledat ubytovani. Puvodne jsem si myslela, ze mozna bych nesla ani spat, tak bych nemusela ani hledat ubytovani, ale protoze prselo, tak jsem zmenila trosku plan. Vsehchno bylo plne a protoze my jsme hledali 3 mistnosti, tak to dost dobre neslo. Narazili jsme na jedno levne ubytovani, tam zustal Jason, my s Maxem sli dal, pozdeji jsme nasli dalsi jen jeden pokoj za 150B a protoze zaclo zase prset tak jsem si rikala ze nez v desti behat po plnych guesthousech, tak to radsi uz zustanu tu. Nakonec se silene rozprselo a to uz nevypadalo ze to skonci. Pokoj byl hrozne maly, vesla se tam jen postel, zidle, vesak a vetrak a bylo to v dost hroznem stavu. Do koupelny prselo, na chodbe a na schodech taky. Byla jsem i tak rada ze neco mam. Zkousela jsem majitele at mi neco slevi, ale nehnul ani brvou. No to je kseft no. ;o(

Mela jsem s klukama sraz ve 23hod. U [Kolarouz] baru. Jenomze porad lilo a mne se do slejvaku nechtelo. Tam kde jsem byla ubytovana jsem potkala jednu Francouzku a tak mi povidala, kam tu vsude muzu zitra zajit a kdyz se dest trosku sklidnil vyrazila jsem do ulic. Vody vsude bylo nad kotniky a pri hledani toho baru jsem nahodou narazila na 2 kluky s kterymi jsme se potkali v PAI. Tak jsme posedeli, popovidali a John (jeden z nich) me dovedl az k tomu baru. Protoze uz bylo trochu pozde, ty kluky jsem tam nenasla, tak jsem si dala na ulici nudle k veceri a prosla se po THANON KHAO SAN ulici, tam a zpet. Chvili jsem se jeste prochazela, sem tam brodila vodou, vsude bylo spousta lidi, plne obchudky, restaurace. Oproti Phnom Phen tu vsude vyhravala hudba a zilo to tu. Dala jsem si vyborny palacinky a dosla na pokoj. V pokoji byl ramus jak na ulici, piskali pod oknem na pistalku jeste ve 3 hodiny rano, kdyz jsem ulehala. Rikala jsem si, ze rano musim brzo vztavat, at toho stihnu co nejvice. Chci jet na letiste autobusem, ale Francouzka me trochu postrasila, ze cesta ji trvala pres 2 hodiny, protoze byl hrozny provoz. Tak uvidim, jestli bude lepsi vlak nebo Tuk tuk.

29.den - PHNOM PHEN

Linda po 6 hod. rano odjela na letiste, zato ja jsem si pospala a pro me bylo rano uz skoro na obed. Dala jsem si palacinku a jako obvykle ledovou kavu a vyrazila na obchuzku do mesta a na Thajskou ambasadu. Po ceste jsem si koupila na zitra listek na autobus do Bankoku. Zase nezpocetne tuktukaru nabizelo sve sluzby, ja jsem se vsak chtela prochazet po svych i presto ze byl sileny hyc. Rekla bych ze uplne nejvetsi za celou dobu. A to asi takovy, ze verim tomu, ze kdyby si chtel nekdo odplyvnout tak by to jen zasycelo a vyparilo se to driv nez by to dopadlo na zem. Byl PARAK. I tuktukar, kdyz jsem mu rekla ze se chci projit mi povida: “Madam, too hot to walk”.....”Pani, moc teplo na prochazeni”. Pamatoval si me ze dne kdy jsme prijeli, ze pry jsem mela takovy a takovy kalhoty, ze si me moc dobre pamatuje a tak jel na motorce vedle me a povidali jsme si.

Dosla jsem k WAT PROMH, coz je malicky chram na kopecku a odtamtud jsem si zamirila podel reky k ambasade. Mijela jsem shluk mladych kluku kteri na ulici po sobe strikali vodou a meli z toho silenou srandu, no me taky postrikali ;o), asi trenovali na novy rok. (na novy rok je takova tradice, ze se tu vsichni strikaji vodou). Na takovem namesticku byl nejaky trh, hrala tu hudba a meli tu plno ptacku v klecich.

Na ambasade to tu maji vsichni na haku, a mozna bych rekla, ze jsou tu tak nejak nasrani. Urednik me poslal k prepazce kdyz jsem se ho chtela na neco zeptat, jeste driv nez jsem vubec otevrela pusu. Ten urednik za prepazkou byl silene neochotny a nehodlal se se mnou bavit jen mi ukazal na hodiny, ze az od 15,00 hod. Se se mnou bude bavit. (bylo 14:55), tak jsem si na 5 minut sedla, coz mne nejak zvlast nevadilo, bylo tu krasne chladno......HURRRAAAA, mam viza na ktery jsem tu cekala 3 dny.

Cestou zpatky jsem se stavila na internetu a dosla si na veceri na to stejne misto jako posledni 2 dny. Dala jsem si nudle s veprovym.

Po ceste domu jsem odbocila do spatne ulicky, a jdu a jdu......tak se zase vratim......a jak tak jdu a premyslim tak si rikam tudy uz jsem sla nekolikrat.....nakonec jsem stastne cestu nasla a jeste si koupila svacinku na zitrejsi 14ti hodinovy “autobusovy vylet” do Bangkoku. Do guesthousu jsem dosla v poradku, bez problemu.

Nez jsem sla spat jsem si jeste zahrala kulecnik s jednim Kambodzanem co tam pracoval, popovidali jsme si a po pulnoci prisel cas k spanku. To byla nejhorsi noc. Nevim kolikrat jsem byla vzhuru a vzdycky jsem se probudila leknutim, ze se mi nekdo dobyva do pokoje. Zaroven me bylo nejak spatne od zaludku a tak jsem si rikala jestli jsem nahodou neco nechytla na tom markete z toho jidla. Dopadlo to dobre – prezila jsem to ;o))

28.den - PHNOM PHEN

Dnes je pod mrakem. V pokoji nemame okna a tak je tam tma jak ..... a tak jsme se pekne vyspaly do ruzova a naordinovaly si na dnes relaxacni den. Posedavame na terase a i presto, ze je podmrakem, tak z nas leje. Hrajeme piskvorky, kulecnik a do mesta jsme vyrazily po 3hod odpoledne. Prosly jsme se po obchodaku s klimatizaci – coz byl, jak nejsem zastancem nakupu a obchodaku, vyborny napad v tomhle pocasi. Nahodne jsme zase potkaly Kanadana a dosly si zase na veceri tam co vcera. Pak si jeste nakoupily ovoce a dosly si na internet. (1,15h. 2000R). Po ceste domu jsem si rikala, ze az tu zitra budu sama, tak pujdu domu radsi za svetla, je to tady trosku o strach.

27.den - PHNOM PHEN

Po snidani jsme se chteli svest na motorce na Thajskou ambasadu a hle hned jsme se setkaly s pekne vycuranym ridicem. Dusoval se ze nikde levnejsi nez za $1 na osobu v celem meste nikoho nenajdem a za rohem na ulici nam zastavil jeden a obe nas vzal za $1. Nejde ani tak o ten dolar, jako jak oni to zkousi o sto sest. Na ambasade jsme zjistily, ze viza podana dnes si muzem vyzvednout nejdrive 29.3. odpoledne a zadna rozumna dohoda s tim urednikem nebyla. Tak ja jsme si zazadala, coz znamena ze tu budu az do ctvrtka, protoze do Bangkoku jede jen jeden autobus denne. Z ambasady jsme se prosly do centra mesta. Po ceste potkavame vytrvale Tuktukare, je tu spoustu deti ktere zebraji, spousta lidi bez rukou a nohou – to neni zrovna nejsvetlejsi bod dovolene ;o(

Dosly jsme si na obed na mestsky trh. Ja jsem si rikala, ze to bude zajimavy zazitek a byl to spis strasidelny zazitek. Je tu strasny smrad, spina,...no humus. Dali jsme si ryzi s masem a misto masa tam bylo spis vic rozsekanych kosti a jak jsme si sedly, tak uz u nas stali deti a prosili o jidlo a penize, tak jsme jim bez vahani obed prenechaly a koupily jsme radsi banany – ty meli slupku, tak to by mohlo byt bezpecnejsi.

Dneska je hrozny parak. Navstivily jsme Narodni Museum a Kralovsky palac se stribrnou Pagodou. Prosly jsme cely komlex. Vse je nadherne nazdobene. Dovnitr vas pusti jen se zahalenyma kolenama a ramenama. Ja jsem si musela pujcit tricko. Na to aby jste mohli vevnitr vyfotit musite zaplatit $3 a za kameru $5. My uz jsme takovych chramu vydeli nezpocetne a vsechny tak nejak vypadaji podobne. Ve stribrne Pagode jsme se potkaly znovu s Kanadanem, ktereho uz jsme potkaly dneska podruhe, tak jsme si tu sedeli uvnitr pekne v chladku a povidali. Pozdeji jsem si povidala s mnichy – moc jsem se toho ale nedozvedela, povidali, ze se teprve zacinaji uci anglicky.

K veceru nam Kanadan dal typ na misto, kde se muzem dobre a levne najist. ( U marketu O'RUSSEI AREA). Je tu strasne spiny a hrozne moc lidi, hodne chuda ctvrt. Jidlo tu delaji ale cerstve, na tomto jednom miste a vypada dobre. S veceri zacinaji po 6hodine. Dala jsem si nudle s morskyma priserkama a bylo to vyborny. A zaroven toho bylo hodne moc, k tomu byl i caj, salat, orisky a to vse za 2500R. Na to jak se mi nechtelo chodit po meste, ze byl hyc a nemela jsem ani na mesto naladu – otravena z toho, ze tu musim stravit tolik dni, tak den byl vcelku v pohode ;o)

Na pokoj jsme prisly cely propoceny – sprcha byla vysvobozeni – byla jen studena, jinou jsme ale stejne nepotrebovaly. Vecer jsem si zahrala kulecnik, taky na kytaru – byl tam jeden American, ktery rika ze si tim vydelava na ulici – no ale jeho vykon nebyl zadny zazrak. Den jsme zakoncily mastnacky koukanim na film – Legenda o 1900.

Slozeni v guesthousu je tu takove zvlastni – dva stary chlapy, Fin, American a nejaky holky, ktere se dost stranily. U sousedu meli rozhodne veselejc, Ti byli az moc hlucni.

26.den - SIEM REAP – PHNOM PHEN

Rano v 7 hodin jsme odjely na Jezero - TONLE SAP. Asi tak po 45minutach se TukTuk zastavil u jakehosi stanku s Johny Walkerem........a dotankoval trosku Skotske do nadrze.....Do slova...ale ne uplne do pismene ;o))).......v techto lahvich tu prodavaji benzin. To se dobre odmeruje ;o))

Blizime se k jezeru, cesta vede podel reky a mijime spoustu chysek a je tu spousta malych deti, lidi bez rukou a nohou. Tady zadny kontrast v tom co nekdo ma a nebo nema, jak bydli,.... neni. Kdyz pozoruju ty deti tady, a nejen je, tak mi je i trochu smutno. Tady si clovek uvedomi, jak obrovske stesti ma v tom, kde zije a jake ma moznosti, pokud si to neuvedomoval nikdy pred tim.

Mijime take motorku s doposud nejvyssim poctem pasazeru co jsem zatim videla – slovy – pet a jeste maji klacky a kosiky po stranach. To je vazne neuveritelny. Do malyho Fiata by se jich tolik neveslo. Jedeme po ceste, kde by, jak by rekl Krampol: “si zlamal nohu i mamut” a ta cesta ne a ne skoncit ba naopak, diry v silnici jsou vetsi a cim dal husteji...;o(

Dorazili jsme k jezeru a nas tuktukar nas vede na lod, na ktere, jak zjistujeme budeme sami spolecne s nim a zavoznikem. Paradni soukroma projizdka. Plujeme po jezere na kterem jak se dozvidame jsou vesnice dve – Vietnamska a Kambodzska, a Kambodzani pry nemaji Vietnamce radi a asi je to i naopak. Dozvedel zajimavy zazitek – vsechno na vode – kostel, chlivek s prasatama (teda spis klec), chysky,.... a to vsechno plave. Maji tu i rybi farmy, krokodyli farmy. Chysky maji jen jednu mistnost. Tady zrovna koukame v par domactnostech se vari snidane – kouri se z komina......Male deti tu plavou ve vanickach a kdyz vidi turisty tak doplavou k lodi a zebraji ;o(. Vystoupili jsme nachvilku, podivat se na krokodyli farmu a chteli jsmi jsme se ze Vietnamci zabijeji ryby elektrinou a nas zavoznik predpovidal, ze za 5 let tam zadny ryby nebudou. Je toe se jeste jet podivat k Vietnamske vesnici, ale bylo to tam moc melke, tak jsme to otocili. Ja jsem si na chvili i zakormidlovala nase plavidlo a za nedlouho, po tak zhruba 45min.projizdce jsme se ubirali zpet. Na zpatecni ceste potkavame hodne turistu – nejidealnejsi cas na projizdku je rozhodne rano, neni tam tolik turistu, kteri sem najizdi v autobusech ve skupinach (hodne Japonci), neni takovy hyc a nesmrdi to az zas tak. Ta voda je tak silene spinava, ze bych verila kdyz tam strcite palec tak z nej sleze nehet.

V 11.30 nas vyzvedl TukTuk z neseho guesthousu “NAGA GUESTHOUSE” a dovezl na nadrazi. Ve 12.30 jede posledni autobus do PHNOM PHEN. S klimatizaci – tak to jsme si dopraly prepych. ;o). Jina doprava nejak neni mozna – jako treba mistni jako byla v Tajsku nebo v Laosu. Tady jsme na nic jineho neprisly nez si dopravu domluvit pres cestovku a to za $4 a za $5 is WC. Autobus troubi nepretrzite. V 6 hod odpoledne bychom meli byt v hlavnim meste – PHNOM PHEN. Mijime spoustu chysek zarostlych palmama, podel je spoustu malych rybnicku se spinavou vodou.

Jak jsme vystoupili z autobusu sesypali se na nas tuktukari jak vosy na cukrovou vatu. Jeden American nam doporucil “GUESTHOUSE SIMON'S”, ze pry je to tam ciste. Tak jsme daly na jeho radu. Je to u jezera. Dovezli nas do takovych ulicek, ze bych tam jit kolem urcite dobrovolne nezatocila. Ale ve vnitr to bylo opravdu ciste a jako bonus jsme mely nadherny vyhled na zapad slunce s terasou na vode. (voda zase byla spinava, ale nesmrdela).

Vecer jsme sly jeste pozjistovat moznosti jak se dostat do Bankgoku.

• Autobus – rano v 6.30hod. a v Bankgoku jste v 9hod vecer za $15
• Letecky – Asia airline - $70-$90 +$25 poplatky

Linda si dala veceri na ulici a to teda dost smrdelo. Po veceri jsme jeste zasly na internet, ktery byl dost levny (1hr za 2000R.)

Cesta:

SIEM REAP – PHNOM PHEN - 5.5 hod. (bus s klimatizaci) - $5

25.den - SIEM REAP

Rano jsme se vzbudily az po 9hod. Na ulici vyhravali – nas pokoj byl neco jako v chodbe a tak jsme vse vyborne slysely. Ke snidani jsem mela ovoce, vajicka s toustem a kafe. To vse za $2 ale mela jsem pak docela strach, vzhledem k tomu ze jsem dostala radu nejist tu nic cerstveho co by bylo omyte pod vodou, protoze oni to rozhodne nemyji pitnou vodou z lahve a voda co tu tece z vodovodu je tak nejidealnejsi na myti nohou.

Na 10 hodinu jsme mely domluveny TUK TUK k chramum. Po pravde receno – moc jsme se netesily na dnesni vyjizdku mezi chramy, vzhledem k tomu ze nas tam zase ceka strasna spousta lidi a silenej hyc. Dnesni vylet se nam vsak libil daleko vic nez vcera a byly jsme nadsene. Objeli jsme velky okruh a v hyce jsme to taky prezily. ;o) Videly jsme tu spoustu zajimavych veci: na motorce to jezdi minimalne 3 lidi, neni neobvykle potkat celou ctyrclennou rodina na motorce a bezne tu vidite ridice jak veze 2 mnichy. Dalsi perlicka byla kdy ridic vezl 3 prasata svazana na zadnim sedadle motorky.

U jednoho z chramu jsme tu potkaly holcicku, ktera nam prodavala pohledy a kdyz nam chtela spocitat koli ze jich ma, tak to pocitala postupne ve vsech svetovych jazycich – Anglicky, nemecky, italsky, spanelsky, ....tak jsme ji to ucili Cesky ;o)) – to by se ji mohlo hodit.....Jedni takovy dva lotri se k nam pritocili a jeden mi ukazuje zelvicku a po chvili mi povida: “Libi se ti? .....za dolar...” on mi zacal tu zelvicku prodavat za dolar...no tak to bylo uz skoro...... akorat.

U jednoho ze stanku me zase holcicka nabizi sve zbozi, umela moc pekne anglicky, zacala jsem se ji vyptavat na skolu, co se to tu uci a tak. Rikala ze ji skola moc bavi a bylo to videt, umela vyborne zemepis – kdyz jsem ji rikala odkud jsem zacala se vyptavat: “... a to je nekde blizko Nemecka, nebo Francie, nebo Rakouska......” to me vazne prekvapila. Byla moc chytra. Nez jsme odesly dala mi prstynek jako ze darek a tak jsem ji dala takovou tuzku na krk s pistalkou z toho byla moc nadsena a jeste jsem ji rikala ze se s ni vyfotim a poslu ji fotku. Ona samozrejmne nemela e-mail a neumela mi napsat adresu, ale povidala, ze poprosi sestru a ona tu adresu napise, a kdyz ji prinesla, tak to bylo napsano v Kambodstine. No tak to uz vidim jak to ze Sydney jde presne na tuhle adresu ;o))). Tam kde jsme ubytovani by mi to mohli snad prelozit........

Pred zapadem slunce jsme si to namirily k tomu nejvetsimu chramu jiz zminenemu AGNKOR WAT. Tak tady byli davy. Silena spousta Japoncu. Je to obrovsky chram, takze jsme tu stravily dost casu a pozorovali jsme zapad slunce. To bylo moc pekny. Jedna druhou jsme stratily a kdyz po zapadu slunce jsem se ubirala na parkoviste k nasemu Tuktukari, zastavila me holcicka a premlouvala at si od ni neco koupim. Ja jsem u sebe nemela zadne penize, tak jsem ji vysvetlila, ze jsem stratila kamaradku a ona ma moji penezenku a tak proto si opravdu nemuzu nic koupit. Na to ona mi rika: “Tak az najdes tu kamaradku tak si koupis, jo?”. Ja jsem ji nic netusic pritakala a ona odbehla. Linda se pozdeji objevila a nedlouho po tom uz tu ta holcicka byla zase. Sla k Linde a zkousela ji neco prodat a pak znovu ke mne a radostne mi hlasi: “Tak a ted si muzes neco koupit.....” povida mi zvesela. Tak jsem ji ted zase povidala, ze uz jsem si toho dneska koupila hodne moc a ze to zachvili muzu zacit prodavat jak hodne uz toho mam. Holcicka byla vytrvala a chytra jak lyska. A povida mi: ”Tak kdyz uhodnu jaky je hlavni mesto zeme ze ktere pochazis, tak si neco koupis.....”. To uz jsem citila odkud vitr vane a bylo me jasny ze ditko ma dokonalou strategii,.......... “Prague” nedockave vykrikla jen zlomek vteriny o te co jsem ji pritakala. Kam se hrabou bussines mani za timto lysackym ditkem ;o) (jasne ze se zeptala Lindy v prve, to bych ale vazne necekala). Chvili jsem si s ni povidala, byla mila a opravdu chytra. Nakonec mi dala pohled s napsanou zpravou, ze pry za to penize nechce, tak ja jsem ji na vymenu dala barevnou fixu z batuzku. Oci se ji rozzarili a jakmile jsme odjizdeli hodila mi do klina privesek, ze pry to je od ni za tu tuzku a odbehla a mi jsme odjeli na hostel.

K veceri jsem mela grilovane rajcata s kuretem a ryzi a po veceri jsem si nechala prelozit adresu do anglictiny od Lei, abych ji mohla poslat tu slibenou fotografii.

Nemohly jsme se nikde poradne dopatrat jak to je s vizama na hranicich s Thajskem, jestli je mozne je dostat tam a jak dlouho by to trvalo, jestli na to staci 1 den. Po vsemoznem zjistovani z moudrych knich – Lonely planet a od lidi ktere jsme potkali v hostelu, nakonec jsme si rikaly ze to zaridime v Phnom Phen.

Vyrazili jsme do agentur. Koupily jsme si vylet na jezero TONLE SAP za $14 na osobu (s vyzvednutim z Guesthousu – odjezd v 7rano prijezd 10hod. Rano.) Zaroven jsme si koupily listek do Phnom Phen za $5, (da se koupit i za $4), ale my jsme zvolily luxus a za $5 nam slecna za prepazkou zamluvila i ubytovani a vyzvednuti z Guesthousu v 11.30 – odjezd ve 12.30hod. - moc sikovna slecna, trosku rozdil v pristupu oproti tomu co jsme byli doposud zvykli – rekla bych takovy zapadni pristup – Obchodni na urovni. ;o), tady se dostava clovek z kontrastu do kontrastu.

Vratily jsme se do Guesthousu a pri caji jsem si povidala s mistnim “hotelierem” a jeste s jednim mladym klukem odsud o vsem moznem – to bylo moc zajimavy a poucne.

Dozvedela jsem se pribeh o APSARA – coz byla prekrasna tanecnice a traduji se o ni ruzne povesti, az na to ze jsem uplne nepochopila pojintu toho pribehu, ten hoch byl sikovnej, ale nekdy mu nebylo moc rozumet a ptat se ho za kazdym druhym slovem se mi nechtelo ;o(. Dozvedela jsem se o tradicich na novy rok, jak se tady mladi polevaji vodou a ze delka oslav noveho roku je v kazde casti Kambodzi jina, zalezi jak je ta cas daleko od hlavniho mesta, cim dale, tim dele – oslavuji ;o), tak to je dobry pristup ;o)). Na ulici se nemuzete drzet za ruku a uz vubec nemuze hoch devce polibit, na novy rok, je tomu vsak jinak, po obdobi oslav, to je jedine obdobi, kdy se muze chlapec s divkou drzet za ruku, mohou si dat pusu, obejmout se. A proto samozrejmne kazdy se tesi na novy rok. ;o)) Dale jsem byla poucena jak je to tu s mladymi pary, ze pred svatbou se nemuzou ani drzet za ruce a jakmile by spolu bydleli tak jsou zavrzeni,.......dale jak je to tu se studii, ze spousta deti je sponzorovano s ameriky, protoze tam maji rodinu........a spoustu dalsich zaimavych veci.

Pozdeji jsem si rikala, ze mozna je lepe jet do Angkoru s pruvodcem, to by mohlo byt zajimavejsi, clovek by se dozvedel daleko vice z historie a zajimavosti vubec. Je to i jine nez treba knizka. Takhle jsme to prosly, pokoukaly – hezky to bylo, ale nevime toho o tom nijak moc.

Vecer kdyz jsme se sly projit, vsude je mumraj, spoustu lidi na trzich – byla mi ta atmosfera moc prijemna.

24.den - VIENTIANE - SIEM REAP (Kambodza)

Rano jsme vstavaly uz ve 4 hod. Tuktuka uz jsme mely obednaneho z vecera za 40.000kipu dohromady a do 15minut jsme byly na letisti. Let byl s mezipristanim v PAKSE, coz je uz v Kambodze a my jsme nevedely co se deje, jestli uz jsme v Siem Reap a jako budeme vystupovat a nebo se jeste prolitnem dal. Jeste to byla “streka”. Z letadla jsme meli krasny vyhled na sucha ryzova pole – a ze jich bylo. Kolem 9hod. Rano jsme byly v Siem Reap. Viza jsme dostaly bez problemu. Nasedly jsme na tuktuka ubytovani jsme byli co by dup a po 10hodine uz odjizdime Tuk tukem za $8 do ANGKOR WAT. Tento domplex chramu je 6 kilometru na sever od Siem Reap, takze rozhodne se vyplati si toho tuktuka vzit. Prodavaji zde listky na 1den ($20), 3dny ($40) nebo permanentku na tyden ($60)kde je potreba fotka.

My jsme si koupili listek na 3 dny. Poznamka :Rozhodne bych nedoporucila pustit se do obchazeni chramu pesky – to je jen pro hodne velky extremisty. Jsou to tu velike vzdalenosti mezi jednotlivyma chramama a k tomu sileny hyc. Da se tu pujcit kolo za $2 na den a to si pak muzete udelat treba vylet 40km po Great Circuit. V tomto horkem obdobi bych to vsak taky nedoporucovala. My jsme mely nekdy i problemy nasednout do tuktuku – a natoz jeste slapat. Dalsi vyhodou toho je ze usetrite hodne casu a muzete videt spoustu chramu.

Cely den byl sileny, ale vazne sileny hyc a my jsme byly unavene a tak nas to ani nebavilo, jak jsme si myslely ze nas to bude bavit. Mistni deticky se tu pokazde kdyz se nekde zastavime u jakehokoliv chramu kolem nas sebehnou a nabizi nam vodu v lahvich, naramky, pohledy, knizky, jidlo,...... nejdrive nasadi vysokou cenu a kdyz nekupujeme, tak zacinaji smlouvat a vyptavaji se ”a kolik za to ty das?......”to je malo – No profit Madam......”odpovidaji na nase navrhy. Pokud si něco koupíte od jednoho, ostatní Vás vyčítavě žádají, abyste si koupil i od nich. Děti, jakkoliv malý, jsou většinou schopný komunikovat dobře anglicky, což nas samozrejmne prekvapuje po zkusenostech v Laosu. Při návratu z chrámu zas na Vás od všech stánků volají: madam, kould drink, koukonat, pajnépl, atd. No, neco malo jsme nakoupili a cekal nas zapad slunce na Phnom Bakheng - je tu strasna spousta lidi a abych rekla pravdu, ...... ze bych to musela videt dvakrat......, je to tu jako jedna z hlavnich atrakci a proto vsichni turiste se sem pred zapadem slunce hrnou do toho sileneho kopce a mnoha schodu, ulepeni, upoceni, protoze je samozrejmne horko aby videli jak slunce zapa za ANGKOR WAT (kterej je teda daleko dal odsud nez jsem si myslela a navic slunce nezapada za nej). Sranda byla ze jsem se pristihla ze vetsi zazitek jsem mela z toho pozorovat lidi kolem. Je tu smes z celeho sveta, mali, velci, cerni, bili, zluti, deti, mladi, stari,.....Potkaly jsme tu jednoho Americana a to jsme se pobavily – mluvil Cesky ;o))) a dobre. Pry stravil 4 roky v Cechach na ambasade. Na zpáteční cestě se velmi pravděpodobně setkáte se slony (a jejich výkaly...) jak tu vozi turisty.

Byly jsme uplne vyrizene kdyz nas tuktuk dovezl na hostel. Po sprse a veceri (sladko-kysela omacka s kuretem a ryzi) jsme se jeste prosly po okoli a koukly se na trh a vecer jsme padly jako mrtvoly.


Postrehy:

Jeden z privnich postrehu byl, ze je tu sileny hyc – duben – horka sezona. Ale maji tu
vyborne ledove caffe tam kde jsme vzdy ubytovani jako v Laosu. S tuktukarema musite byt
trpelivi, ti jsou tu jedni z nejvytrvalejsich. (do zblbnuti jsem na jejich nabidky trpelive 100x
za den odpovidala – ne dekuji, ne dekuji,......)

Vsude je tu takova hneda blativa voda – ta tece i z kohoutku a dost smrdi. Neco jako chlor -
no rozhodne na cisteni zubu bych to nepouzila. Mam i blbej pocit kdyz si meju nohy – aby me
neslezli nehty....A kromne vody to tu smrdi vsude kolem, jak clovek prochazi po meste,
tak se ty smrady tak stridaj. Kazdej jinej. To vsechno z tech spousty odpadku vsude
po ulicich. A na trzich to je nejhorsi.

V Siem Reap je dost turistu. Jak projizdime tuktukem mestem na nekterych chyskach
mistnich obyvatelu najdete sem tam i nejakou tasku (polezene tak pul metru jedna vedle
druhe). Ale ne moc. Nahaty deticky se tu klouzou po hromade hliny. Takhle spinavy deti
jsem jeste nevidela, je tu spoustu hodne chudych lidi, hodne zebraku a zebraji tu hodne
deti. Pusobi to na me dost depresivne. Na druhe strane ti mistni lide kteri nezebraji se na
vas smeji, je to vsak uplne jinaci usmev nez treba najdete v Bangkoku od Thajcu. Maji tu
strasnou srandu s mojich bilych chloupku na rukou. Nemuzou odolat si na ne sahnout ;o)
To je sranda.

Taky jsem si vsimla, ze tu maji jinej druh psu nez treba v Thajsku – tu jsou daleko teda
hezci. V ulickach, hodne chudych ctvrti tu kluci maji kulecnik. Tady najdete
hodne kontrastu. Nejen typu chyska samozrejmne bez elektriky – a o par metru dal mnoha
hvezdickovy hotel s lampickami ozdobenymi stromky.

V Kambodze maji takovy zakon, ze turiste nemuzou ridit motorku (v Thajsku a Laosu to
neni problem) Musi si ji pronajmout i s ridicem. Na silnicich vladne takovy chaos, ze kdyz
chcete prejit silnici a podari se vam to bez ublizeni na zdravi, tak muzete mluvit o stesti,
kdyz se vam nic nestane. Nemaji tu zadne pravidla, jezdi tu v protismeru a policajti tu na
ten chaos nepohnute koukaji. Večer vypadá Siem Reap trochu depresivně, protože tu chybí
pouliční osvětlení a ulice jsou plný prachu.